Deset nejdelších vteřin v životě

31. prosince 2015 v 11:09 | surpan |  Jen se vykecám
Jako každý rok jsme se vydali s přítelkyní o svátcích po rodině, poklábosit, setkat se a vyměnit dárky. Než objedeme všechny z jedné i druhé strany, tak to trvá několik dní a najedeme stovky kilometrů. A tak jsme potkali v zimním období různě ťuklých aut, které řidiči neukočírovali.


Asi třetí den cestování jsme se vydali za babičkou. Vyjeli jsme ráno a asi po deseti minutách jsme viděli za zatáčkou rozstřelené auto o strom. Nikde nikdo, auto zavřené, nikde výstražný trojúhelník. Zastavit za zatáčkou nebylo možné, tak jsem musel pokračovat v jízdě ještě kus, než jsem se mohl otočit a vrátit a zastavit tak, aby nikdo nesundal i nás.

Zaparkoval jsem na lesní cestě a řekl jsem dalším třem spolucestujícím, že tam zajdu. Stál jsem asi 50 metrů od havarovaného vozu. Ze začátku jsem to bral jako nutnost, že se musím jít podívat, jestli tam někdo není. Každý metr, který jsem ušel a byl jsem blíž a blíž, jsem si uvědomoval, že auto je opravdu hodně zničené, že strom zničil celou přední část vozu a zastavil se až o kabinu v místě palubky. Bylo mi jasné, že jestli tam někdo bude, bude to hodně zlý pohled a že to nemusel přežít. Posledních deset metrů od nehody jsem už ani nedýchal, srdce mi tlouklo o sto šest a doufal jsem, že tam nikdo zraněný nebo mrtvý není.

Dopředu mě hnalo jen to, že musím něco udělat a případně pomoct. Uvědomil jsem si ale, že za pár vteřin uvidím něco, z čeho se budu asi vzpamatovávat nějako dobu. Poslední kousek cesty, abych se naklonil k autu a pořádně se do něj podíval, byl už bez dýchání a napjatý jsem byl jak struna. Naštěstí jsem ve voze nenašel nikoho. Byl prázdný, plný jen zednického náčiní, které se rozletělo asi z kurfu po nárazu. Nikde nikdo. Jako by tam ani nikdo nebyl.

Spadl mi kámen ze srdce. Přesto jsem byl rád, že jsem tam šel a nevykašlal se na to. Pokud něco podobného uvidím znova, zase tam půjdu a neodjedu od nehody. Může tam být někdo, kdo bude mít pár posledních minut života, pokud mu nikdo nepomůže.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 baji baji | E-mail | 31. prosince 2015 v 13:04 | Reagovat

Docela dobře se dokážu vžít do té situace. Mně jímá hrůza, jen když vidím něco takového a už se o ně starají, natož, když se mám postarat já. Ale byl jste statečný, opravdu nikdo neví, kdy to bude potřebovat sám. Krásný nový rok a hodně moc zdraví. Ba.Ji

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 13:29 | Reagovat

Jiří, tvoje chování v té situaci mi k tobě sedí. Přes  sebehorší možnost- zážitek nevyhnout se možnosti pomoci. I tak to určitě zahýbalo tvojí představivostí, co vše se mohlo stát a čeho jsi mohl být přímým svědkem. Zůstaň takový i v dalším roce  a nejen v něm.

3 Iris Iris | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 14:37 | Reagovat

Z tohohle mě vždycky mrazí, nikdy nevím, jak bych reagovala a zda bych ten pohled snesla a byla schopná zavolat třeba rychlou, nebo dát první pomoc.
Tobě ovšem patří velký děkuji, že jsi šel.

4 surpan surpan | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 14:47 | Reagovat

[3]: Určitě bys to dala. Důležité je alespoň zavolat rychlou. Jednou jsem odpadl na ulici, když mi bylo zle a šel jsem pěšky do nemocnice. Lidi se o mě postarali a když zrovna vypadla linka záchranného systému, byla tam paní, která byla ochotná mě naložit do auta a odvést sama. Lidi nejsou lhostejní, i když se to říká, já stále věřím na dobrotu a lidskost. Pomohl jsem už hodněkrát starším lidem, co měli slabost, pomohl jsem ženám co je napadl jejich muž na ulici nebo při koncertě ve Znojmě, i když jsem pak dostal po hubě. Stejně bych to udělal znova. Protože věřím, že tohle je to nejdůležitější, co člověk může v životě udělat. Pomoci nebo zachránit. Mluví se jen o těch, co nic neudělají. Ale většina pomůže a udělá maximum, jen se o tom nemluví. Je to automatika. Krásný nový rok.

5 surpan surpan | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 14:48 | Reagovat

[1]: Děkuji, také přeji krásný nový rok.

6 surpan surpan | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 14:55 | Reagovat

[2]: Mám jednu výhodu. Nevyhýbám se nepříjemným věcem, naopak jim jdu vstříc je vyřešit. A většinou pak je výsledek mnohem víc stravitelnější, než pak pozdější následky. Tohle je stejný případ. Raději jsem o tom nepřemýšlel, nechal jsem lidi v autě, ať to nemusí vidět taky a šel jsem. Ale jak má člověk pár vteřin, představivost začně působit, přijde strach, přesto není možnost ustoupit.
Věřím, že by to ale udělala většina lidí. Že by pomohli, když je to potřeba, že by se šli podívat, zdali je třeba pomoci. Věřím stále v lidskost a dobrotu v lidech.
Děkuji za komentář a hlavně štěstí a zdraví v novém roce.

7 roselynch roselynch | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 15:22 | Reagovat

Tvůj příběh mi připomína, co se stalo, když jsme jeli se školou autobusem na výlet. Jenom pár centimetrů od našeho autobusu vyjelo auto a nějak se smyklo. Udělalo přemet a dopadlo na kapotu. Řidiči se nic nestalo, ale i tak bylo lepší zavolat sanitku, jestli nemá vnitřní poranění. Ale ne.. nikdo z učitelek ani řidič nezavolali. Jen auto objeli a zase jsme jeli dál. Byli jsme sědky nehody, ale všichni dělali, že se nic nestalo..

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 15:35 | Reagovat

[7]: Tak to bylo víc než chybné jednání.  Pedagogové, řidič měli jít příkladem, naopak přímo učit  jak se zachovat. Při nejmenším zastavit a zavolat záchranku, neodpustitelný přehmat ve výchově.

9 surpan surpan | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 17:04 | Reagovat

[7]: [8]: Jn, je to síla, že tohle udělá učitelský sbor. No, dobrý je, že aspoň některým děckám to přišlo přinejmenším divné chování a pravděpodobně by to řešily v životě jinak.

10 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 31. prosince 2015 v 18:10 | Reagovat

Vždy mě mrazilo, když jsme jeli autem kolem takových nehod...letos v květnu jsem dokonce viděla auto, které přes to naše na silnici přelítlo - ráda bych to vymazala z paměti, ale bohužel..

11 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 31. prosince 2015 v 18:29 | Reagovat

Vážím si lidí jako jseš ty, bohužel je jich stále méně, ale najdou se. Přeju klidný a spokojený nový rok a takových situací co nejméně (raději žádné.

12 surpan surpan | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 21:54 | Reagovat

[11]: Pořád doufám, že by většina lidí pomohla. Trochu se uklidňuju tím, že lidi jsou pořád dobří, jen se o nich nemluví.

Také přeji, ať se ceý nový rok daří a je ještě lepší, než ten letošní.

13 Iris Iris | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 20:03 | Reagovat

[4]: Věř mi, že v duchu su statečná, ale zažít to doopravdy, já fakt nevím, jedno vím ale jistě, snažila bych se.
Občas pomůžu, ale to je bez řečí, autonehoda a třeba vážná je o něčem jiném.

14 Toki Toki | Web | 2. ledna 2016 v 19:26 | Reagovat

Docela dobře si to dovedu představit. Sama bych asi přemýšlela nad tím, jak případně pomoci a jak děsivý to pohled bude. Každopádně je zvláštní, že řidič nejspíš jen tak odešel bez toho, aby dal výstražný trojúhelník nebo zavolal odtahovku...

15 surpan surpan | E-mail | Web | 2. ledna 2016 v 19:29 | Reagovat

[14]: Asi musel zmizet. Kdo ví, jak to bylo s jeho střízlivostí...

16 Jana Jana | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 8:32 | Reagovat

Ty, úplně jsem se vžila do pocitu, coby kdyby tam někdo byl... Uf! Jsi dobrý :)

17 nar.soc. nar.soc. | 6. ledna 2016 v 19:06 | Reagovat

V r. 1961 jsem jezdil s vojenským Gazíkem - štábákem. Jednou jsem mířil po Celetné na Staroměstské nám. V ulici byl shluk lidí před prasklou výlohou ( mačkala se fronta a sklo prasklo). Nějaká žena měla proříznutou dlań a krev jen crčela. Omdlela na chodníku, čumilů plno, zastavovali auta, ale nikdo ji nevzal, aby si nezasvinil sedadlo. Měla ssebou ještě holčičku, tak 7 let s vytřeštěnýma očima, pobrekávala. S kolegou jsme tu ženu naložili na zadní sedadlo, od si sedl vedle a silou jí sevřel dlaň, aby omezil krvácení. Holčičku jsem vysadil na přední sedadlo a se zmáčnutým klaksonem hurá do nemocnice na Františku. Během 5 minut byla na ambulanci, stále v polovědomí na pojízdném lehátku. Holčičku jsem i s taškou předal personálu a dál jsme jel po svých. Trvalo to všechno cca 10 minut.

18 Jeife Jeife | E-mail | Web | 14. dubna 2016 v 20:30 | Reagovat

Měla by to být samozřejmost .. víc takových lidí jako ty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama