Život je úplně naruby

13. října 2015 v 14:00 | surpan |  Jen se vykecám
Celý život vyděláváme peníze na úkor zdraví, abychom mohli bydlet ve svém a mít se dobře, až nakonec na stáří můžeme dosáhnout života bez finančního omezování se, ale to už nás zase omezuje naše zdraví.


Jak to začíná?

Celý život se člověk učí něčemu novému, zlepšuje se, mnohdy víc chápe nástrahy života. Když vyjde školu, začne si hledat práci a po nějakém čase začne pracovat za minimální mzdu, nebo za dvanáctku někde v továrně, pokud nemá úplně štěstí a potřebuje se nějak uživit. A pokud mu nespadne do klína po bohaté babičce byt, horko těžko si na své bydlení ušetří. A to i ve dvou to bude mazec, nedej bože, když do toho přijdou děti. A tak se rozhodne k práci začít podnikat a doufá, že si něco přivydělá. Což se časem povede při využití posledního volného času a rozhodne se pořídit si vlastní bydlení s hypotékou na 30 let. Uvědomí si ale, že vlastní bydlení bude jeho až v 60 letech, pokud bude splácet poctivě každý měsíc po dobu 30 let! Nikdy nebude nemocný, nikdy mu nevypadnou příjmy, nikdy nebude mít nějaké větší výdaje. Jinak o vše může přijít. Hrozná představa. A tak dře, maká, vydělává, aby uživil rodinu a měl na splátku bytu či malého domku.

Uvědomění

Ve 40 si uvědomí, že přišel o 10 let a moc si z nich nepamatuje, protože jel na "aotupilota" od rána do večera. Pořád mu chybí 20 let splátek a neskutečné riziko, že nebude na splátku a že o bydlení přijde. Maká ještě víc a najednou mu je 50 let. Začínají se projevovat zdravotní problémy, především s tlakem a srdcem. Někeré dny je úplně nepoužitelnej, nemůže tedy pracovat. Naštěstí si našetřil něco navíc, kdyby přišla krize a tak využívá úspory na splátky hypotéky, když to nejde.


Změna - úspěch

Jenže najednou se na něj usmálo štěstí a prorazil se svým nápadema jeho podnikání se rozjelo a mohl tak zaplatit hypotéku o 5 let dřív. Tedy v 55 letech. Jenže to přijít nemuselo. Má své bydlení, ale díky neustálému stresu a vypětí po dlouhá desetiletí je z něj nemocný člověk. Cestování, záliby, rodina....to je už dávno pryč. Jeho život utekl a on si nyní uvědomil, že cesta, kterou se vydal, byla nutná, aby měl kde bydlet s rodinou, ale nyní kvůli pochmurnému zdraví nemůže cestovat, což si jako mladý hrozně přál a svůj život kvůli nynějšímu způsobu života úplně promarnil.

Úvaha o dnešním životě

Tenhle systém se mi nelíbí a nutí člověka k maximálnímu výkonu kvůli tomu, aby mohl bydlet po celoživotním úsilí ve svém, většinou na úkor zdraví a rodiny, aby pak na stáří zjistil, že ze života nic neměl. Druhá možnost je v mládí si užívat života na dluh a pak na stáří splácet, bydlet v pronájmu a nikdy vlastně nic nemít, nevlastnit ani malé útočiště, kam se můžete vždy vrátit bez možnosti, že s Vámi vyběhne pronajímatel. Netvrdím, že je to tak vždycky, ale mnohdy bohužel ano.

Co si o tom myslíte Vy?


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Grumpy Grumpy | Web | 13. října 2015 v 14:26 | Reagovat

Myslím, že horší by bylo probrat se v padesáti s tím, že jsme nasypali miliony do pronajatého bytu a nemáme z toho nic. Hypotéka je trochu jako oprátka a zatím si nedokážu představit něco splácet 30 let. Nicméně v dnešní době, navíc pokud někdo bydlí ve dvou, se ta hypotéka dá zařídit tak, aby se jedna splátka zhruba rovnala měsíčnímu nájmu. Člověk musí stejně tak makat, aby si dovolil nájem, takže v nájmu žádnou výhodu nevidím.

2 surpan surpan | E-mail | Web | 13. října 2015 v 14:32 | Reagovat

[1]: Souhlas, taky raději budu mít vlastní bydlení, než platit nájem celý život. Ale risk to prostě je. Z nájmu sedá odejít a jít někam do horší čtvrti do menšího a dá se při krizi takhle ušetřit. Na úkor kvality bydlení.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. října 2015 v 14:37 | Reagovat

Hmmm, u nás by byla splátka hypotéky nižší, než měsíční nájem, ale ono to vlastně nikoho nezajímá. Nedostanem ani pitomý milión a to nemluvím o tom, že za milión se nic koupirt nedá. Takže my sypem prachy chlapovi, který do baráku nevrazí ani korunu a o hypotéce si můžem nechat zdát úplně stejně, jako o výhře ve sportce. Obojí je tak stejně reálné...

4 surpan surpan | E-mail | Web | 13. října 2015 v 14:39 | Reagovat

[3]: Jn, to je další z problémů, který se často objevuje. Dosáhnout na hypotéku po krizi, která tu byla a po ní se velmi zpřísnily podmínky, je opravdu náročné až téměř nemožné. Člověk by musel být bezdětný a oba v páru by museli mít alespoň medián českého platu.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. října 2015 v 14:48 | Reagovat

Nebudu raději vzpomínat, jak to bylo dříve, aby mne někdo nenařkl, že jsem atd....ale musím říci, že jsme sice také neměli bůhvíco, ale bydleli jsme a to brzy. Kdo chtěl svou chlaoupku-no spíš vetší dům, pár let se nadřel, našetřil, ale já jsem se už za svobodna přihlásila do družstevní výstavby. Když jsem se vdala, dostali jsme nezúročnou půjčku od podniku 15 tisíc, kterou jsme spláceli po 150 Kč měsíčně. Pochopitelně příjmy byly podle tehdejší míry- muž 1350 Kč a já 960,-btto. Jenže pak za 2pokojový byt, kde byl plyn,  ústřední topení, záloha na vodu studenou i teplou jsme platili 187 Kč měsíčně. V tom byla splátka na státní dluh t.zv. anuita, kterou jsme sice splatili za skoro 40 let, ale nijak nepocítili. Místo jsme měli vždy oba, takže nebylo o čem přemýšlet a byt máme dodnes, protože nám po odchodu 3 synů docela stačí. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale ty družstevní i ,,státní" či podnikové paneláky hodně lidem pomohly, přestože je někdo nazval králíkárny. Na stáří je výhodné bydlet v bytě a přenechat domy mladým.
Viděla bych to tak, že mladí by měli dostat aspoň menší byt, nepříliš drahý a mohli by šetřit na vlastní bydlení. Možná by to vyřešily ,,podnikové" byty případně rozumní majitelé domů, kteří by nechtěli ždímat nájemníky..

6 surpan surpan | E-mail | Web | 13. října 2015 v 14:54 | Reagovat

[5]: Souhlas, něco pro mladé rodiny by to chtělo. Hodin si na sebe v 25 letech při jednom dítěti hypotéku 3 miliony na 30 let, pokud na to vůbec někdo dosáhne, je čirá sebevražda a ukázala to krize, kde jeden známej vydělával v nemovitostech neskutečný peníze a platil hypotéku na obrovský byt v Praze, který stál snad 8 mega a ejhle, on přišel o přijmy a o byt přišel. Nelze totiž předpokládat, že 30 let bude vše naprosto parádní.
Mladí, kteří nemají nic od rodičů a prorodičů jsou v podstatě "v prdeli". Nějak jsem nenašel slušnější výraz na tento průšvih.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. října 2015 v 15:23 | Reagovat

[6]:Víš, je fakt, že sice důchodci nemají velké důchody, ale to, že nemají na to i ono, jak se píše není tím, že by jim důchod nestačil, ale jsou zvyklí šetřit, občas dávají mladým co mohou, takže kdo naříká, zřejmě neumí hospodařit a pamatovat na zadní kolečka, když přijde nemoc.
Mladí vystudují nebo se vyučí a najít místo ve své profesi není zrovna lehké. Bydlet musí a pokud nebydlí v domě u rodičů nebo výjimečně v nějakém zaměstnaneckém bytě, který přešel do bytového hospodářství  města, zbývá jen podnájem v bytech, které někomu patří nebo přímo nájem v soukromém domě.

8 Egoped Egoped | E-mail | Web | 13. října 2015 v 16:15 | Reagovat

Teda, to bylo celkem pesimistický! :) Jak se to říkává - život je otázkou priorit? A taky uvědomění si, co si můžu dovolit vzhledem ke svému postavení a co už bohužel ne. To samé platí i pro banky, které si to musí taky dobře spočítat, komu co půjčí, aby to nakonec nesmetlo obě strany. Raději ať se zpřísní podmínky a tím pádem na ně dosáhne méně lidí.

Myslím, že je možné si vzít hypotéku a žít život stejně kvalitně jako bych ho prožil jenom v nájmu. Vydělávat se musí pořád :) Jo, riziko tam pochopitelně vždycky nějaké je, ale taky za to riziko dostávám něco protihodnotou - možnost mít vlastní byt a výhody z toho plynoucí.

Ono když si má člověk vybrat životního partnera na desítky let, tak je to taky dost náročné a rizikové a může se to odrazit na duševním i fyzickém zdraví :)

9 Olivka Olivka | E-mail | Web | 13. října 2015 v 16:19 | Reagovat

Ze svého kolejního pokoje se strašně moc těším na nějaké to "moje". Doma bydlíme ve služebním bytě, 2+1, rodiče šetří, ale teď to dost dobře nejde, když jsem na VŠ a oba si můžou nechat jen zdát o průměrném platu v ČR. Je to taková zvláštní tíseň, když si člověk pomyslí, že ho teoreticky můžou z bytu kdykoliv vyhodit a nynější domov vezme za své. Proto doufám, že jednou budu mít to "svoje". Mám to všechno krásně vymyšlené... jenže když se pak člověk podívá, kolik co stojí, byt, nábytek, bílá technika, jiná nutná elektronika, elektrika, voda, a všechno na co nemá, smaže, nezbude skoro nic. A to mám pěkně prosím naspořeno s pomocí rodičů, babiček, tety a brigád. Ale pořád je to dost směšné a nedostačující. A řešení? Nevím, prostě to brát, jak to je (nebo se hromadně vzbouřit a změnit celý systém, což by třeba taky nebylo od věci).

10 Vikomt Vikomt | E-mail | Web | 13. října 2015 v 18:34 | Reagovat

Jak mi pokazit den... :D

11 surpan surpan | E-mail | Web | 13. října 2015 v 19:38 | Reagovat

[8]: Souhlas, měl jsem zrovna kvůli počasí takovej den, kterej byl protkán negativismem. Ale vidím to hodně u svých kamarádů, že jsou prostě bez šance. A to mi hodně vadí.
Ale neboj, zrovna jsem přišel ze sklepa, zítra mám další odbornou přednášku v dalším sklepě a budu psát článek o tom, jak se dělá víno a co všechno kolem toho každý rok je práce. To bude víc pozitivní. Nyní už jsem víc optimistickej po půl litru Pálavy 2011 pozdní sběr :-D.

12 surpan surpan | E-mail | Web | 13. října 2015 v 19:39 | Reagovat

[10]: Buď v klidu, budeme tu všichni mladí bezdomovci :-D

13 surpan surpan | E-mail | Web | 13. října 2015 v 19:43 | Reagovat

[9]: My s polovičkou jsme začali taky naopak. Bydlíme v nájmu, ale vybavení máme svoje, komplet. Aspoň něco jsme chtěli mít své. Ale ono se to nezdá, sedačka do obýváku, televize, notebooky dva, myčka, postel, kvalitní matrace, pračka, skříně...je to nekonečný seznam a pokud nekupuješ zrovna to nejlevnější, vyšplhá se to klidně přes sto litrů. A co pak to vlastní bydlení? Je to hodně vzdálený sen, o který nechci ale přijít a budu o něj bojovat, i když je to hodně nereálný cíl...

14 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 13. října 2015 v 19:56 | Reagovat

Co se týče vlastního bydlení, tohle je moje obava do poslední tečky. Naši řekli, že dostanu stan, takže střecha nad hlavou bude. Jak optimistické!
Vážně mi to ale připomnělo myšlenku, že bych měla být více důsledná v odkládání svých výdělků stranou, ačkoli to bude v konečném důsledku kapka v moři, aspoň tu vůli bych měla vyvinout.

15 surpan surpan | E-mail | Web | 13. října 2015 v 20:01 | Reagovat

[14]: Tak asi jsem kousek dál, než ty, stan už mám :-D A když vytáhnu úspory, můžu si koupit ještě dva nepromokavé, karimatku a deku :-D
Na spacák mi ale už nezbude :-D
Ono je fajn odkládat, ale je úplná blbost to pak počítat, protože ti pak dojde, že při součásném zdražování pozemků nebo nemovitostí, se dá naspořit za dobrých 150 let z vlastních zdrojů a i na chleba bude :-D

16 surpan surpan | E-mail | Web | 13. října 2015 v 21:38 | Reagovat

[7]: Já vím, mám stavební průmyslovku a dělám s počítači :-) Bydlet jsem začal od 20 let sám za své, od 15 let jsem bydlel sám na intru jako samostatná jednotka. Nedovedu si předtavit, že bych byl doma vyžíral své rodiče, kteří by sice asi neřekli půl slova, protože jsou neskutečně dobrými lidmi, ovšem já bych se musel stydět. Chápu to jen když jde opravdu o krizi, kdy z nějakého důvodu se mladej nemůže ucházet o práci, třeba kvůli zdraví (při studiu už aspoň brigádu mít může). Nechat se vyživovat rodiči do 35, jak to mají někteří v úmyslu je podle mě již čirá beznaděj a zavání to vyžírkovstvím. Kolikrát jsem si musel narazit hubu, omlátit si lokty a makat celé noci bez spánku, abych měl na nájem a živobití. A prostě práci jsem si našel, ať byla krize, ať bych dělal za dvanáct odbornou práci, nebo naopak, i když jsem dělal ostrahu, nebo prodavače nebo skladníka v supermarketu. Tím vším si musí člověk projít a vypracovat se. Mnoho mladých si totiž řekne, že to nejde a hodí své celé "hmotno" na rodiče. Ti se pak připraví, jak píšeš, o své celoživotní úspory, které mají na staří, kdyby náhodou a ejhle, on jim to vyžere třicetiletej synáček, co je doma na podpoře a hraje hry. Ale to je spíš zas druhej extrém, který nebude snad až tak častý.

17 Jana Jana | E-mail | Web | 14. října 2015 v 12:37 | Reagovat

Dokonal= dokreslení mé deprese :D :D Je fakt, že já tohle zatím nikdy neřešila. Byly časy, kdy jsem neměla na jídlo, ale z domu jsem odešla vybavena notebookem a v rámci nájmu jsme měla i internet, takže jsem sice nic a nikam nemohla, ale měla jsem net a věnovala jsem se jiným, "bezplatným" aktivitám, chodila více do přírody atd.

Teď otázku peněz řeší "jen přítel", nebo´t je to pedant na všechno a můj volnomyšlenkářský laxní přístup by asi nezvládal. Takže vlastně on to tak asi má, jak popisuješ, ale já se mu snažím každou volnou chvíli zpříjemnit, aby nebyl takto zanedbaný ...

18 Lydie Lydie | 14. října 2015 v 22:48 | Reagovat

Opravdu zajímavý článek.Já mám úplně jiné zkušenosti-jsem o moc dříve narozená.I moje děti budou o něco starší, než Ty.Ani nevím,zda se rozepisovat o svých zkušenostech.....
Po maturitě jsem nastoupila do práce-měla jsem tam s koleginí jednu místnost bez příslušenství-/WC a sprchu jsme používaly služební/-jak jsme byly rády,že máme kde bydlet a nemusíme dojíždět spousty kilometrů.

19 Lydie - pokr. Lydie - pokr. | 14. října 2015 v 22:55 | Reagovat

[18]:pokr.
Když jsem se vdala, tak jsme bydleli u manželových rodičů-měli jsme dvě malé místnosti - koupelna nebyla,jedno suché Wc pro všechny.Když už jsme měli dvě děti, tak jsme si přistavěli 2 místnosti v podkroví.Tenkrát nebyl materiál, řemeslníci, ani peněz moc nebylo.Abychom měli nárok si koupit cihly,tak manželův otec/důchodce/ šel na brigádu do cihelny - pak mohl koupit cihly bez přídělu atd.

20 Lydie - pokr. Lydie - pokr. | 14. října 2015 v 22:58 | Reagovat

[19]:
Manželův otec byl zedník, manžel je velice šikovný - umí vše od elektriky - ještě několik dalších příbuzných různých řemesel, tak se přístavba za 2 roky podařila-včetně koupelny a splachvacího WC - to bylo radosti -jít a spláchnout....

21 Lydie-pokr. Lydie-pokr. | 14. října 2015 v 23:02 | Reagovat

[20]:pokr.
manžel dostal od zaměstnavatele bezúročnou půjčku 14 000, Kč - tenkrát to byly velké peníze /jak píše Ruženka/.
Postupně jsme baráček zvelebovali....na dovolené se jezdilo jen po ČSSR...maximálně týden.Veškeré volno se opraoval baráček a pracovalo na zahradě.
Také se chodilo do práce na přesčasy - nebyli lidi - a každá koruna dobrá.

22 Lydie - pokr. Lydie - pokr. | 14. října 2015 v 23:13 | Reagovat

Jo - každá doba má svá plus a minus.
Já jsem toužila studovat VŠ - neměla jsem ten "správný kádrový profil", tak jsem byla vůbec ráda,že jsem mohla na střední školu a ne do učňáku.
Jenže každá "křivda" bývá odměněna. Měla jsem ráda svoje zaměstnání - dělala jsem na dráze výpravčí s červenou čepicí.Díky tomu mám slevu na železnici u nás i na některé v Evropě.
Po revoluci jsme s batohem konzerv, spacákem a stanem procestovali spoustu lokalit.I letos jsme jeli vlakem do Albánie k moři.
tak to uuž jsem od bydlení hodně daleko-ale to staří lidé dělají,že plkají a plkají.

23 Lydie Lydie | 14. října 2015 v 23:23 | Reagovat

[22]:Abych to dopsala s tím bydlením - když se oženil syn, tak začal bydlet v bytě /2 místnosti/ po manž. rodičích - také si přistavěl další místnost a koupenu a WC...takže tu nejsme sami, když dcera a další syn už jsou také z domu.

24 surpan surpan | E-mail | Web | 15. října 2015 v 7:46 | Reagovat

[23]: Děkuji za ukázku z z dřívější doby. Asi nikdy to nebyl žádný med, ale přijde mi, jako by to bylo dřív snažší. Sice se člověk víc nadřel, musel chodit na brigády, aby si mohl koupit cihly....jenže v dnešní době se prostě těch pár milionů na bydlení moc sehnat nedá ani přesčasama ani brigádama. Nejhorší na tom je, že prvně přijde jedna darda - pozemek za milion a pak domek za dva, když člověk bude stavět sám. Nebo panelákovej byt za dva míče, který není zrovna v nejlepším stavu a otázkou je, zdali panelák vydrží celej život, když již v době výstavby se tyto domy dělaly na 20 až 25 let, což už je dávno po.
Ale je to hodně o skromnosti, v dnešní době chce každej všechno hned, lepší dveře, lepší okna, lepší obklad...dřív to šlo postupně a stejně to nějak šlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama