Příběh na pokračování třetí část

30. října 2015 v 19:36 | surpan |  Jen se vykecám
Protože každý článek je omezen 40 tisíci znaky a my to již dvakrát pokořili, musíme příběh rozdělit a pokračovat zde. Nové příspěvky prosím pod tento článek.
Shrnutí: Pokračujte příběh podle sebe. Jednu větu s číslem pokračování a přezdívkou. Pošlete do komentářů pod tento článek.


surpan - 236: Bohužel jsem nebyl až tak opatrný, když jsem přecházel silnici a neuvědomil jsem si, že tramvaj má přednost a zkončil vážně zraněný v nemocnici.

quick - 237: Měl jsem pocit, že se vznáším a zase padám, zdálo se mně, že mluvím s Amilah a ona mně odpovídá česky, ruce jsem měl připoutané, a omotané jakýmisi hady.

Ruža z Moravy - 238: Slyšel jsem hlas, který mi připadal cizí, na rozdíl od toho ve snu a dokonce zněl jen jako v dálce, budil mne tak dlouho, až jsem otevřel oči a díval se na změť hadiček nad sebou, rukama nemohl pohnout, abych si vytáhl z nosu hadičky, které mi najednou překážely.

surpan - 239: Asi jsem ve špitálu, ale vůbec nemám tucha, jak jsem se sem dostal a hlavně proč, když poslední co si pamatuju je, jak jdu přes cestu s mobilem u ucha a hluboce zakouslý do svého hamburgeru, na který jsem se tak neskutečně těšil jako náhradu za moučné červy a smažené krysy.

Ruža z Moravy - 240: Nořím se do snu, ale ten minulý, krásný se nevrací a já mám bílo před očima, jen zmatené hlasy nade mnou jsou důkazem, že žiju a tak napínám uši, abych slyšel, co ty hlasy povídají...

Jana - 241: V duchu si stále opakuji, jak jsem rád, že nejsem génius jako Tony Stark a tedy není moc velká pravděpodobnost, že by mne chtěli nějak hodně zneužít ...

quick - 242: Možná jsem řízek, klepou do mne jakousi paličkou, škrábou na noze a pořád chtějí, abych otevřel oči a mně se chce strašně spát.

surpan - 243: Najednou jsem ucítil neskutečnou bolest v noze, že jsem ty oči otevřel, i když jsem kvůli strachu, co se kolem mě děje, vůbec otvírat nechtěl.

Ruža z M. - 244: Jen pocity se střídaly, brali mi krev, dělali nějaká vyšetření, cítil jsem se jako rozlámaný, ale nebylo to nic proti tomu, co se stalo jednou po vizitě, kdy se nade mnou bavili, jako bych tu nebyl neprve doktoři a pak nějaké dva šeptající hlasy, dávající střídavě příkazy podle toho, jak se mnou popojížděli nejprve po pokoji a pak hrozně rychle ujížděli po široké chodbě a já jen mdle uvažoval, kam mne to zase vezou a co se mnou budou dělat a honem jsem začal mávat rukama, jak to šlo, protože jsem je měl lehce připoutané k pelesti kovové postele, či lehátku, abych případně dal najevo, že nejsem mrtvý.

surpan - 245: Než zavřel oči, stihl si povšimnou sestry a dvou dost podivně vypadajících chlápků v černých dlouhých kabátech až po zem, v kloboucích a tmavých brýlích.

quick - 246: Probouzí se, řekl někdo, jak daleko je k hranicím? musíme mu ještě připíchnout....

Ruža z Moravy - 247: Ucítil jsem píchnutí, oni ví, že nejsem mrtvý, ale propadám se do nicoty a pořád jedu, jedu, teď to drnclo, cítím jasně, ale nemohu se hnout, něčím mne omámili, páni to vypadá na únos, cítím závan čerstvého vzduchu a pak zase jakýsi pach, jako by mne i s postelí, či co to je, naložili do, ach jo, je to pach nafty nebo benzinu,ne, to je dezinfekce, že by sanita a jedeme...

surpan - 248: "Bacha, pohraniční stráž kvůli uprchlíkům, máte ty falešné papíry na převoz do Německa?" ozvalo se z kabiny vozu.

Ruža z Moravy - 249: To bylo o fous, koukali na nás, jako bychom převáželi drogy nebo co, ale nakonec to vysvětlení, že ho vezeme na operaci, kde na něj čeká dárce ledviny to uspíšilo propuštění- doneslo se mi k uchu, zřejmě mi toho píchli málo a tak jsem se zachvěl strachem, jestli mi nakonec nechtějí sebrat nějaký orgán.

quick - 250: Strachem jsem drkotal zuby,když mě převáželi další dlouhou chodbou a vyložili snad na operačním sále, kolem byli samí zelení človíčkové v rukavicích a světla shora bodala do očí, začal jsem se propadat někam dolů a všechno se ztratilo.

Ruža z Moravy - 251: Probral jsem se v místnosti jen spoře osvětlené a moje první starost byla, jestli nemám někde na těle ránu po operaci, ačkoliv jsem ji po umrtvení nemusel jistě cítit, ale měl jsem jen zalepené předloktí a cítil se zesláblý, jako by mi odebrali nějaký litr krve a tak jsem znovu upadl do milosrdného spánku.

surpan - 252: Když jsem se probral podruhé, zjistil jsem, že ze mě asi něco vytáhli, neboť jsem měl na bříše obrovskou jizvu od krku až po pás, nemohl jsem ale ani křičet.

Ruža z Moravy - 253: Po dalším probuzení, jsem si sáhl rukou na jizvu na hrdi, viditelně ani nezalepené, nebolela a nakonec jsem zjistil, že to je namalovaná čára, jako by si někdo naznačoval budoucí řez a tak jsem sípavě kvikal : ne, ne, ne... až se okolo mne začalo něco dít.

surpan - 254: Asi čekali, že z toho stresu odpadnu a budou mě moci rozpárat a rozebrat na díly - to by ale znamenalo, že mě nerozeberou za každou cenu, že v nich hlodá pocit, že tohle nejde, jinak bych byl dávno už je ledvina v někom cizím.

Ruža z Moravy - 255: Podařilo se mi dát najevo, že jsem natolik živý, aby mne náhodou nechtěli párat a zaregistroval jsem rozmluvu mezi dvěma - zřejmě lékaři o tom, že by bylo vhodné si mne dát do pořádku a získat tak dárce kostní dřeně kvůli té mé vzácné krevní skupině a ještě čemusi, nerozuměl jsem moc, ale bylo to něco o tom, že je výborná k dárcovství k různým skupinám, to jsem si v duchu zavyčítal, že jsem tak nevzdělaný v tomto směru, ale trochu jsem se uklidnil, proti tomu bych rozhodně nebyl.

quick - 256: Jenže na druhou stranu nehodlám být včelí královnou a být pěstovaný někde v inkubátoru jako dárce kostní dřeně ani pro vzácné ani univerzální příjemce - pokud mne hodlají unášet sem tam - to si rozhodnu sám a hodlám se proto velice rychle uzdravit.

surpan - 257: Každým dnem jsem se velmi rychle zotavoval, což mým únoscům nedělalo radost, ale poškodit mě nemohli, protože by přišli o kvalitní dřeň - jen nemám tušení, co se mnou bude, když mě vlastně unesli, jestli mě pustí, nebo se mě budou muset zbavit, abych nemluvil.

quick - 258: Vrtá mně hlavou, jak to zakamuflovali, kdo leží na mé posteli s mým jménem, nebo - varianta konečná a poslední - snad mě neodepsali a chorobopis s křížkem neputuje do archivu.

Ruža z Moravy - 259: Napadlo mne, že budu dělat jako bych tady byl normálně jen převezen, že to neberu jako únos a zkusím se s nimi domluvit, že bych jako za nějakou úhradu výjimečně vypomohl s dárcovstvím kostní dřeně, ale pokud si na mne vezmou jen spojení a propustí mne do domácího ošetřování, zůstane to mezi námi ...samozřejmě se budu snažit zdekovat jak možno nejdál.

surpan - 260: Nejsou ale naivní a pustit mě nechtějí, budu muset naplánovat únik, když budu mít možnost.

quick - 261: Po požárním žebříku to asi nepůjde, ale i v poschodích je úplný labyrint chodeb a taky různá vedlejší schodiště, možná, že v suterénu jsou další odbočky a výklenky, kterých by se dalo použít, aha, přivážejí svačinu, prvním úkolem je: uzdravovat se, tedy i jíst.

Ruža z Moravy - 262: Trochu jsem se přecenil, na silácké výkony nemám ještě sílu, budu se muset dostat nějakým podfukem, někde schovaný , třeba ve vozíku na prádlo, však jsem po všech těch dobrodružstvích lehký, jako jsem nikdy nebyl a tak to na váze vozíku nebude tak cítit, jen najít okamžik, kdy už na dně bude nějaké prádlo, doufám, že ne pokálené prostěradlo či něco podobného fujtajblového a budu se mít čím přikrýt...

surpan - 263: Asi po týdnu čekání, až se můj stav zlepší, jsem se odhodlal a pokusil jsem se dostat pryč spolu se špinavým prádlem, přesněji ve vozíku na prádlo a vypadalo to nadějně.

quick - 264: Nadějně do chvíle, kdy vozík zastavil v řadě dalších vozíků mezi hlučně vrčícími pračkami, pobíhajícími postavami, které pro občasné oblaky páry nebylo možno rozeznat.

Ruža z Moravy - 265: Byl tam frmol, to jo, ale nebyly by to ženské, aby si nenašly chvilku na řeči a tak se mi podařilo z vozíku vylézt a s přehozeným protěradlem přes záda, jsem se sunul opatrně do kouta a pak podél zdi ke dveřím, kde jsem měl štěstí a odhodil jsem prostěradlo a přikrčený za vozíkem, který mířil ven z prádelny k nákladnímu výtahu jsem prošel do chodby, kde už si mne nikdo nevšímal, protože tam chodili různě oblečení lidé i pacienti a mému županu přehozenému přes pyžamo se nikdo nedivil.

surpan - 266: Cítím konečně čerstvý vzduch a vůni svobody, která se blíží, protože vidím před sebou ty prosklenné dveře, které mě dělí od ztráty orgánů a od cesty za mou milou do Anglie.


Ruža z Moravy - 267: Už jsem si byl jistý, že mám nejhorší za sebou, ale pojednou se za mnou ozval hlas, který se ptal, co tady pobíhám, jestli jsem utekl z psychiatrického oddělení nebo zabloudil, na což jsem hbitě odpověděl, šťástný, že ovládám dostatečně i němčinu, že jsem vyprovázel návštěvu a vrátím se na oddělení, při čemž jsem zašel za nejbližší roh chodby a čekal, až se tázající ztratí v nedohlednu a pak jsem se rozhodl, že se musím dostat k nějakému civilnímu kabátu, kterým bych zakryl nemocniční oblečení a nehrozilo, že mne někdo zase zastaví a bude chtít vrátit, proto jsem hledal dveře s označením úklidové místnosti, kde jsem předpokládal možné převlečení, tajně doufaje, že nebude typicky ženské...

quick - 268: Mimo plášťů a zástěr tam viselo velikostně odpovídající sako barvy již neurčité a jedny šle /nevím, co s tím uklízeli/, přešel jsem dlouhou chodbu s kamennou tváří pacienta a rychle zmizel s kořistí ve dveřích WC, kde jsem si hodlal zkrátit pyžamové kalhoty a upravit je částečným rozcupováním na ležérní módní doplněk.

surpan - 269: Na módním molu bych sice neuspěl, sako a pyžamové kalhoty k sobě moc nejdou, ale pokud mě nikdo nebude moc koumat, mohl bych to zvládnout, prostě musím teď projít rychle, hlavně už to celé moc trvá, neboŤ každou chvíli určitě zjistí, že jim dole chybím, to by byl pak konec.

quick - 270: Hlavně se tvářit nenápadně, kolem projel zřízenec s vozíkem, nějak divně se podíval, nebo se mi to jen zdálo, dostal jsem se nějakým východem na nemocniční dvůr, díru v plotě jsem vyloučil, jako zbytečné a nebezpečné buzení pozornosti, zamíchal jsem se do skupinky lidí, která mířila k vrátnici a ven, co nejdál od tohoto zařízení.

Ruža z Moravy - 271: A je to, jsem venku a z dosahu, musím si teď dát pozor, aby mne nesledovalo nějaké auto, zvláště sanitka, určitě mne už hledají a já se nenápadně rozhlížím, ruce zabořené do kapes saka a cítím najednou, že v pravé kapse je hranatý předmět, snad ne mobil, tolik štěstí snad nemohu mít...

quick - 272: Krabička zabalená do kapesníku, v ní poměrně drahý mobil a slušný svazek pěti, deseti a dvacetieurovek, štěstí, ale ne pro mne, úkryt v úklidové místnosti nebyl náhodný, možná si krabičku měl někdo vyzvednout a já ho budu mít v patách, tak jsem skočil do první tramvaje a vyhlížel nějakou tržnici, kde bych se proměnil v turistu.

surpan - 273: Poměrně brzy jsem uviděl nádraží, kde bych se mohl ztratit ve velkém chuchvalci lidí, tak jsem se vydal přes nádraží a plný myšlenek, jak dál, jestli řešit nějaký únos s policií a zase ztratit drahocenný čas, nebo se co nejdřív dostat na letadlo do Anglie.

Ruža z Moravy - 274: Náhle mne napadlo, že by mne mohli podle telefonu najít, tak jsem koukal po obchodě se SIM kartami, abych si mohl koupit třeba jednorázovou a tu původní případně někam zahodit, hlavně, aby se hodila do toho mobilu, vypadal vymakaně, hlavní je, že mám eura, tak si koupím nenápadný ohoz, někde se převlíknu, pak se uvidí, jen se musím co nejdál dostat od té nemocnice.

quick - 275: Než jsem stačil cokoliv z toho udělat, oslovilo mne kouzelné stvoření, s vlasy jak plamen a zelenýma očima, normálně bych byl v těch očích utopený, ale teď se mně podlomila kolena, protože tohle stvoření na sobě mělo uniformu.

surpan - 276: Naštěstí to nebyla policejní uniforma, ale slečna byla pošťačka, která byla první den v práci a hledala jednu adresu a spletla si mě s nějakým starousedlíkem, který by tu měl znát jak své boty.

quick - 277: Můj převlek tedy zafungoval, ještě jsem zjistil, že studuje a přivydělává si brigádami, strašně rád bych ji doprovázel při hledání adresátů, ale musel jsem rychle zamést stopy, s lítostí jsem se rozloučil a co nejrychleji se snažil sehnat SIM kartu a normálnější oblečení včetně co největších a nejvýstřednějších slunečních brýlí.

Ruža z Moravy - 278: Využil jsem obchodu se vším možným, nejen oblečením, ale i doplňky a obuví, protože jsem si teprve teď uvědomil, že mám na nohou nemocniční pantofle a bylo mi teď jasné, proč si mne pošťačka spletla se starousedlíkem, když jsem byl tak vymóděný, proto jsem to hleděl napravit a obléci se jen tak středně elegantně, abych nepřitahoval pozornost a nebudil ani odpor...

surpan - 279: Nakoupil jsem za eura vše co jsem potřeboval, vypadal jsem jaké elegán, hlavně abch se líbil drahé, až ji najdu a vydal jsem se hledat nejbližší spoj do Londýna za svou Amilah, i když mi bylo jasné, že to bude hledání jehly v kupce sena.

Ruža z Moravy - 280: Rozhodl jsem se, že bude nejlepší letět, ačkoliv jsem ještě cítil mrazení v zádech, když jsem si vzpomněl na svůj poslední let, ale jsem přece v civilizované zemi, v tom mi došlo, že letadlem to nepůjde, nemám občanku a bez dokladu mohu cestovat maximálně vlakem, autobusem a pak snad nějakou lodí, ale budu muset nějaký doklad splašit, i kdybych měl jít na naši ambasádu a tvrdit, že jsem doklad ztratil nebo mi jej někdo ukradl, protože jen tam by mohli vydat doklad náhradní, po ověření mé totožnosti v evidenci přes počítač.


quick - 281: Já bych měl splašit doklady a zatím doklady plaší mne, nejkratší cesta bude vlakem do Prahy, tady buď neexistuji nebo pod nějakým jiným jménem, je možné, že jsem v Praze nahlášený jako pohřešovaný pacient, který ztratil paměť, ničemu bych se po dosavadních zkušenostech nedivil.

Ruža z Moravy - 282: To by byla komplikace, protože by si mne tam mohli vyhledat únosci, určitě mají někoho v nemocnici a bůhvíjak to zaonačili i na policii, ale doklady prostě nějaké potřebuji, napadla mne hříšná myšlenka prostě nějaké zcizit podobnému týpku chlapa jako jsem já a začal jsem se rozhlížet...

surpan - 283: Hlavně nemohu ztrácet čas a prostě se už konečně vydám směrem do Anglie, vlakem stopem, autobusem, jen ať už jsem u ní.

Ruža z Moravy - 284: Jak je dobré, že je tolik Čechů, Slováků v cizině, protože nebýt jich, tak sbohem Anglie, ale s pomocí neznámých krajanů jsem se s odřenýma ušima a poněkud podrchaným zevnějškem dostal do Anglie a tam už jsem s napětím odjížděl najatým taxíkem směr - poslední udaná adresa Amilah, s nadějí, že ji tam najdu a v duchu děkujíc neznámému za peníze, ke kterým jsem tak záhadným způsobem přišel.

quick - 285: Taxík mě vysadil na konci jakési ulice před parkem, který prý mám projít na druhou stranu, bylo teplé odpoledne, na lavičkách seděly maminky a chůvy, kolem nich se projížděly a pobíhaly děti, na druhém konci vedle řeky skupinky jezdců na koních a mezi nimi - to snad není možné - známý obličej...

Ruža z Moravy - 286: Blížil jsem se ke skupince jezdců, oči upřené na milovanou tvář a doufal, že mi úsměvem dá najevo, jak jsem vítaný a neuvědomil jsem si, že jsem za dobu, kdy mne neviděla pohubl, tvář jsem měl pokrytou vousem, jen oči na ni upřené snad poznat může a ona se náhle pousmála, otočila koně, na spolujezdce něco křikla a zamířila ke mně.

surpan - 287: Byla to ona, ta vysněná Amilah je opravdu tady a já se tak hrozně bál, že už ji nikdy nenajdu a přitom byla na adrese, kterou jsem měl a s tím jejím nádherným úsměvem se přiřítila ke mě a já už vůbec neměl chuť ani sílu pokračovat ve třetí cestě, kterou jsem slíbil, nebo bych měl abych získal byt v Praze?

Ruža z Moravy - 288: Nečekaně milé přijetí Amilah mně překvapilo a ještě víc to, že mne přesvědčovala, abych v Anglii zůstal delší dobu, dokonce navrhovala, že mi zajistí práci , která mi snad bude vyhovovat aspoň pro začátek, než se rozkoukám a když viděla mé váhání, upozornila mne, že podle mého vyprávění zážitků z Prahy a pak Německa, by mne stejně nic dobrého doma nečekalo, takže bude dobré na čas zmizet těm mým kamarádíčkům a později uvidíme, jestli se vrátíme...

quick - 289: Kdo by oddolal takovému lákání a takovým očím, zkusím to přes léto, trochu si odpočinu a potom se uvidí, práci jsem dostal přímo u zaměstnavatelky Amilah, kosila se tráva, sušilo seno, popojížděl jsem s malými i větším traktůrky , ve volném čase mne Amilah zdokonalovala v jízdě na koni.

surpan - 290: Konečně se cítím šťastný a vím, kam patřím a kde mám domov, hlavně, když jsem s Amilah.


Své pokračování jednou větou můžete přidat do komentářů.
Starší díly příběju zde: první část příběhu, druhá část příběhu
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. října 2015 v 19:49 | Reagovat

Ruža z Moravy -240- NJořím se do snu, ale ten minulý, krásný se nevrací a já mám bílo před očima, jen zmatené hlasy nade mnou  jsou důkazem, že žiju a tak napínám uši, abych slyšel, co ty hlasy povídají...

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. října 2015 v 19:50 | Reagovat

Pardon- Nořím se

3 Jana Jana | E-mail | Web | 30. října 2015 v 20:04 | Reagovat

Jana 241 - V duchu si stále opakuji, jak jsem rád, že nejsem génius jako Tony Stark a tedy není moc velká pravděpodobnost, že by mne chtěli nějak hodně zneužít ...

4 quick quick | 30. října 2015 v 21:55 | Reagovat

242 - Možná jsem řízek, klepou do mne jakousi paličkou, škrábou na noze a pořád chtějí, abych otevřel oči a mně se chce strašně spát.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. října 2015 v 16:09 | Reagovat

Ruža z M. -243 - Jen pocity se střídaly, brali mi krev, dělali nějaká vyšetření, cítil jsem se jako rozlámaný, ale nebylo to nic proti tomu, co se stalo jednou po vizitě, kdy se nade mnou bavili, jako bych tu nebyl neprve doktoři a pak nějaké dva šeptající hasy, dávající střídavě příkazy podle toho, jak se mnou popojížděli nejprve po pokoji a pak hrozně rychle ujížděli po široké chodbě a já jen  mdle uvažoval, kam mne to zase vezou a co se mnou budou dělat a honem jsem začal mávat rukama, jak to šlo, protože jsem je měl lehce připoutané k pelesti kovové postele, či  lehátku, abych případně dal najevo, že nejsem mrtvý.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. října 2015 v 16:10 | Reagovat

hlasy

7 surpan surpan | E-mail | Web | 31. října 2015 v 20:16 | Reagovat

[6]: Opraveno, jen to bylo 244.
Pokračujte prosím na 245.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. října 2015 v 20:28 | Reagovat

[7]: Víš, čím to je? Dáváš příspěvky-pokračování přímo na místo, my do komentářů a tím se stane, že sice syi přečtu pokračování, ale pak v komentářích omylem naváži na ,,cizí" přídavek. Dám si pozor, ale teď je řada na někom dalším, já vím, jak to chci zaměřit, ale nevím, co tam kdo napíše a jak to posune. Mám hezký cíl-počkej, uvidíš.

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. října 2015 v 20:45 | Reagovat

Zase jsem vsunula zbytečné slovíčko, ale tady to nemá na nic vliv.

[8]:

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 12:27 | Reagovat

Ruža z Moravy -    Ucítil jsem píchnutí, oni ví, že nejsem mrtvý, ale propadám se do nicoty a pořád  jedu, jedu, teď to drnclo, cítím jasně, ale nemohu se hnout, něčím mne omámili, páni to vypadá na únos, cítím závan čerstvého vzduchu a pak zase jakýsi pach, jako by mne i s postelí, či co to je, naložili do, ach jo, je to pach nafty nebo benzinu,ne, to je dezinfekce, že by sanita  a jedeme...

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 12:29 | Reagovat

Jiří očíslujte si to, pokud tam vložíte, že ho někam vezl jeden nebo dva muži nebo třeba sestra, která se mu mihla před očima, než je zavřel...

12 Jana Jana | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 14:50 | Reagovat

[8]: Potřebuji poradit :D Nic mne na tu luxusní větnou skladbu nenapadá...

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 17:00 | Reagovat

[12]: Jano, ta vsuvka by mohla být v duchu, že ho chtějí unést kvůli tomu, že je vhodný dárce kostní dřeně pro nějakého chlapce v Německu. Zjistil to nějaký špicl, který jezdil po nemocnicích a sháněl vzácnou krevní skupinu, zjistil to po úrazu ,,hrdiny" v nemocnici a tak potřebují ho nějak dostat někam do Německa, aby mohli kostní dřeň odebrat. Jeho stav by to jinak nedovoloval. Není to dobrý námět? Tak to nějak rozčleň popust uzdu fantazii, musí tam být nějaké překážky, třeba honičky, ale to už je na ostatních přispěvatelích...

14 quick quick | 1. listopadu 2015 v 20:16 | Reagovat

245 - Probouzí se, řekl někdo, jak daleko je k hranicím? musíme mu ještě připíchnout.

15 quick quick | 1. listopadu 2015 v 20:18 | Reagovat

Aha, tak v nemocnici ho jako nepohřeší, personál bude podplacený a po odběru kostní dřeně s ním zase mohou dobrodružně frčet zpět.

16 surpan surpan | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 20:21 | Reagovat

Nevadí, vetřel jsem to ještě před Růžu...
akorát se to rozdrblo, správně se to zobrazuje jen na hlavní straně, kde máme pokračovat už 248, tady ten jeden odstaveček chybí...

17 surpan surpan | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 20:24 | Reagovat

Tak už pokračujte číslem 249 :-)

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 21:02 | Reagovat

Ruža z Moravy - 249 - To bylo o fous, koukali na nás, jako bychom převáželi drogy nebo co, ale nakonec to vysvětlení, že ho vezeme na operaci, kde na něj čeká dárce ledviny to uspíšilo propuštění- doneslo se mi k uchu, zřejmě mi toho píchli málo a tak jsem se zachvěl strachem, jestli mi nakonec nechtějí sebrat nějaký orgán.

19 quick quick | 2. listopadu 2015 v 13:10 | Reagovat

250 - Strachem jsem drkotal zuby,když mě převáželi další dlouhou chodbou a vyložili snad na operačním sále, kolem byli samí zelení človíčkové v rukavicích a světla shora bodala do očí, začal jsem se propadat někam dolů a všechno se ztratilo.

20 quick quick | 2. listopadu 2015 v 13:11 | Reagovat

[12]: Určitě napadne. :-)

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 13:23 | Reagovat

Ruža z Moravy - 251 - Probral jsem se v místnosti jen spoře osvětlené a moje první starost byla, jestli nemám někde na těle ránu po operaci, ačkoliv jsem ji po umrtvení nemusel jistě cítit, ale měl jsem jen zalepené předloktí a cítil se zesláblý, jako by mi odebrali nějaký litr krve a tak jsem znovu upadl do milosrdného spánku.

22 quick quick | 2. listopadu 2015 v 14:29 | Reagovat

ad 252 - Tak tohle bude chtít šamana a zázračné uzdravování, na odběr kostní dřeně stačí píchnutí, nemusí jít přímo o upíry.

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 17:37 | Reagovat

[22]: Však já vím a najednou ten řez od krku po pás - srdce mu zůstalo tak co mu sebrali?

24 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 19:52 | Reagovat

253-  Po dalším probuzení, jsem si sáhl rukou na jizvu na hrdi, viditelně ani n nezalepené, nebolela a nakonec jsem zjistil, že to je  namalovaná čára, jako by  si někdo naznačoval budoucí řez a tak jsem sípavě  kvikal : ne, ne, ne... až se okolo mne začalo něco dít.

25 surpan surpan | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 7:20 | Reagovat

[22]: Tak co já vím, co z něj všechno chtějí vzít :-D

26 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 17:00 | Reagovat

[25]: Tak tam za sebe hoď, že to neví, co všechno mu chtěli vzít, snad doufali, že zkolabuje a jako mladý člověk se vzácnou skupinou bude kvalitní dárce orgánů.

27 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 18:47 | Reagovat

255- Podařilo se mi dát najevo, že jsem natolik živý, aby mne náhodou nechtěli párat a zaregistroval jsem rozmluvu mezi dvěma - zřejmě lékaři o tom, že by bylo vhodné si mne dát do pořádku a získat tak dárce kostní dřeně kvůli té mé vzácné krevní skupině a ještě čemusi, nerozuměl jsem moc, ale bylo to něco o tom, že je výborná k dárcovství k různým skupinám, to jsem si v duchu zavyčítal, že jsem tak nevzdělaný v tomto směru, ale trochu jsem se uklidnil, proti  tomu bych rozhodně nebyl.

28 quick quick | 4. listopadu 2015 v 8:51 | Reagovat

256 - Jenže na druhou stranu nehodlám být včelí královnou a být pěstovaný někde v inkubátoru jako dárce kostní dřeně ani pro vzácné ani univerzální příjemce - pokud mne hodlají unášet sem tam - to si rozhodnu sám a hodlám se proto velice rychle uzdravit.

29 quick quick | 4. listopadu 2015 v 10:26 | Reagovat

258 - Vrtá mně hlavou, jak to zakamuflovali, kdo leží na mé posteli s mým jménem, nebo - varianta konečná a poslední  - snad mě neodepsali a chorobopis s křížkem neputuje do archivu.

30 quick quick | 4. listopadu 2015 v 11:04 | Reagovat

Asi mám špatně číslování.

31 surpan surpan | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 14:51 | Reagovat

[30]: Ahoj, nene, to jsem se uťal já při přepisování.

32 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 18:57 | Reagovat

Ruža z Moravy - 259 - Napadlo mne, že budu dělat jako bych tady byl normálně jen převezen, že to neberu jako únos a zkusím se s nimi domluvit, že bych jako za nějakou úhradu výjimečně vypomohl s dárcovstvím  kostní dřeně, ale pokud si na mne vezmou jen spojení a propustí mne do domácího ošetřování, zůstane to mezi námi ...samozřejmě se budu snažit zdekovat jak možno nejdál.

33 quick quick | 4. listopadu 2015 v 21:26 | Reagovat

261 - Po požárním žebříku to asi nepůjde, ale i v poschodích je úplný labyrint chodeb a taky různá vedlejší schodiště, možná, že v suterénu jsou další odbočky a výklenky, kterých by se dalo použít, aha, přivážejí svačinu, prvním úkolem je: uzdravovat se, tedy i jíst.

34 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 23:31 | Reagovat

262 - Trochu jsem se přecenil, na silácké výkony nemám ještě sílu, budu se muset dostat nějakým podfukem, někde schovaný , třeba ve vozíku na prádlo,však jsem po všech těch dobrodružstvích lehký, jako jsem nikdy nebyl a tak to na váze vozíku nebude tak cítit, jen najít okamžik, kdy už na dně bude nějaké prádlo, doufám, že ne pokálené prostěradlo či něco podobného fujtajblového a budu se mít čím přikrýt...

35 quick quick | 6. listopadu 2015 v 8:58 | Reagovat

264 - Nadějně do chvíle, kdy vozík zastavil v řadě dalších vozíků mezi hlučně vrčícími pračkami, pobíhajícími postavami, které pro občasné oblaky páry nebylo možno rozeznat.

36 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 22:53 | Reagovat

265 - Byl tam frmol, to jo, ale nebyly by to ženské, aby si nenašly chvilku na řeči a tak se mi podařilo z vozíku vylézt a  s přehozeným protěradlem přes záda, jsem se sunul opatrně do kouta a pak podél zdi ke dveřím, kde jsem měl štěstí a odhodil jsem prostěradlo a přikrčený za vozíkem, který mířil ven z prádelny k nákladnímu výtahu jsem prošel do chdby, kde už si mne nikdo nevšímal, protože tam chodili různě oblečení lidé i pacienti a mému županu přehozenému přes pyžamo se nikdo nedivil.

37 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. listopadu 2015 v 22:26 | Reagovat

267 - Už jsem si byl jistý, že mám nejhorší za sebou, ale pojednou se za mnou ozval hlas, který se ptal, co tady pobíhám, jestli jsem utekl z psychiatrického oddělení nebo zabloudil, na což jsem hbitě odpověděl,šťástný, že ovládám dostatečně i němčinu, že jsem vyprovázel návštěvu a vrátím se na oddělení, při čemž jsem zašel za nejbližší roh chodby a čekal, až se tázající ztratí v nedohlednu a pak jsem se rozhodl, že se musím dostat k nějakému civilnímu kabátu, kterým bych zakryl nemocniční oblečení a nehrozilo, že mne někdo zase zastaví a bude chtít vrátit, proto jsem hledla dveře s označením úklidové místnosti, kde jsem předpokládal možné převlečení, taně doufaje, že  nebude typicky ženské...

38 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. listopadu 2015 v 22:27 | Reagovat

hledal dveře....tajně doufaje   ...prosím opravit při kopírování...

39 quick quick | 8. listopadu 2015 v 21:00 | Reagovat

268 - Mimo plášťů a zástěr tam viselo velikostně odpovídající sako barvy již neurčité a jedny šle /nevím, co s tím uklízeli/, přešel jsem dlouhou chodbu s kamennou tváří pacienta a rychle zmizel s kořistí ve dveřích WC, kde jsem si hodlal zkrátit pyžamové kalhoty a upravit je částečným rozcupováním na ležérní módní doplněk.

40 quick quick | 9. listopadu 2015 v 11:28 | Reagovat

270 - Hlavně se tvářit nenápadně, kolem projel  zřízenec s vozíkem, nějak divně se podíval, nebo se mi to jen zdálo, dostal jsem se nějakým východem na nemocniční dvůr,  díru v plotě jsem vyloučil, jako zbytečné a nebezpečné  buzení pozornosti, zamíchal jsem se do skupinky lidí, která mířila k vrátnici a ven, co nejdál od tohoto zařízení.

41 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 14:02 | Reagovat

271 - A je to, jsem venku a z dosahu, musím si teď dát pozor, aby mne nesledovalo nějaké auto, zvláště sanitka, určitě mne už hledají a já se nenápadně rozhlížím, ruce zabořené do kapes saka a cítím najednou, že v pravé kapse je hranatý předmět, snad ne mobil, tolik štěstí snad nemohu mít...

42 quick quick | 9. listopadu 2015 v 19:08 | Reagovat

272 - Krabička zabalená do kapesníku, v ní poměrně drahý mobil a slušný svazek pěti, deseti a dvacetieurovek, štěstí, ale ne pro mne,  úkryt v úklidové místnosti nebyl náhodný, možná si  krabičku měl někdo vyzvednout a já ho budu mít v patách, tak jsem skočil do první  tramvaje a vyhlížel nějakou tržnici, kde bych se proměnil v turistu.

43 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 21:46 | Reagovat

274 - Náhle mne napadlo, že by mne mohli podle telefonu najít, tak jsem koukal po obchodě se SIM kartami, abych si mohl koupit třeba jednorázovou a tu původní případně někam zahodit, hlavně, aby se hodila do toho mobilu, vypadal vymakaně, hlavní je, že mám eura, tak si koupím nenápadný ohoz, někde se převlíknu, pak se uvidí, jen se musím co nejdál dostat od té nemocnice.

44 quick quick | 9. listopadu 2015 v 22:00 | Reagovat

275 - Než jsem stačil cokoliv udělat, oslovilo mne kouzelné stvoření, s vlasy jak plamen a zelenýma očima, normálně bych byl v těch očích utopený, ale teď se mně podlomila kolena, protože tohle stvoření na sobě mělo uniformu.

45 quick quick | 9. listopadu 2015 v 22:01 | Reagovat

Oprava: cokoliv z toho...

46 quick quick | 10. listopadu 2015 v 15:23 | Reagovat

278 - Můj převlek tedy zafungoval, ještě jsem zjistil, že studuje a přivydělává si brigádami, strašně rád bych ji doprovázel při hledání adresátů, ale musel jsem rychle zamést stopy, s lítostí jsem se rozloučil a co nejrychleji se snažil sehnat SIM kartu a normálnější oblečení včetně  co největších a nejvýstřednějších slunečních brýlí.

47 surpan surpan | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 15:34 | Reagovat

[46]: To byl 277, nyní teprve bude 278. Pokračujte tedy prosím číslem 278.

48 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 17:35 | Reagovat

278 - Využil jsem obchodu se vším možným, nejen oblečením, ale i doplňky a obuví, protože jsem si teprve teď uvědomil, že mám na nohou nemocniční pantofle a bylo mi teď jasné, proč si mne pošťačka spletla se starousedlíkem, když jsem byl tak vymóděný, proto jsem to hleděl napravit a obléci se jen tak středně elegantně, abych nepřitahoval pozornost a nebudil ani odpor...

49 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 23:14 | Reagovat

280 - Rozhodl jsem se, že bude nejlepší letět, ačkoliv jsem ještě  cítil mrazení v zádech, když jsem si vzpomněl na svůj poslední let, ale jsem přece v civilizované zemi, v tom mi došlo, že letadlem to nepůjde, nemám občanku a bez dokladu mohu cestovat maximálně vlakem, autobusem a pak snad nějakou lodí, ale budu muset nějaký doklad splašit, i kdybych měl jít na naši ambasádu a tvrdit, že jsem doklad ztratil nebo mi jej někdo ukradl, protože jen tam by mohli vydat doklad náhradní, po ověření mé totožnosti v  evidenci přes počítač.

50 quick quick | 11. listopadu 2015 v 16:37 | Reagovat

281 -Já bych měl splašit doklady a zatím doklady plaší mne, nejkratší cesta bude vlakem do Prahy, tady buď neexistuji nebo pod nějakým jiným jménem, je možné, že jsem v Praze nahlášený jako pohřešovaný pacient, který ztratil paměť, ničemu bych se po dosavadních zkušenostech nedivil.

51 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 16:54 | Reagovat

282- To by byla komplikace, protože by si mne tam mohli vyhledat únosci, určitě mají někoho v nemocnici a bůhvíjak to zaonačili i na policii, ale doklady prostě nějaké potřebuji, napadla mne hříšná myšlenka prostě nějaké zcizit podobnému týpku chlapa jako jsem já a začal jsem se rozhlížet...

52 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 1:09 | Reagovat

284 - Jak je dobré, že je tolik Čechů, Slováků v cizině, protože nebýt jich, tak sbohem Anglie, ale s  pomocí neznámých krajanů jsem se s odžřenýma ušima a poněkud podrchaným zevnějškem dostal do Anglie a tam už jsem s napětím odjížděl najatým taxíkem směr  - poslední udaná adresa Amilah, s nadějí, že ji tam najdu a v duchu děkujíc neznámému za peníze, ke kterým jsem tak záhadným způsobem přišel.

53 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 1:10 | Reagovat

Vymaž Jiří to nadbytečné ž, jo?

54 quick quick | 12. listopadu 2015 v 9:59 | Reagovat

285 - Taxík mě vysadil na konci jakési ulice před parkem, který prý mám projít na druhou stranu, bylo teplé odpoledne, na lavičkách seděly maminky a chůvy, kolem nich se projížděly  a pobíhaly děti, na druhém konci vedle řeky skupinky jezdců na koních a mezi nimi - to snad není možné  -  známý obličej...

55 quick quick | 12. listopadu 2015 v 10:01 | Reagovat

Já jen, že Vánoce budou co nevidět. :-)

56 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 18:10 | Reagovat

286 - Blížil jsem se ke skupince jezdců, oči upřené na milovanou tvář a doufal, že mi úsměvem dá najevo, jak jsem vítaný a neuvědomil jsem si, že jsem za dobu, kdy mne neviděla pohubl, tvář jsem měl pokrytou vousem, jen oči  na ni upřené snad poznat může a ona se náhle pousmála, otočila koně , na spolujezdce něco křikla a zamířila ke mně.

57 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 18:11 | Reagovat

[55]: Myslím, že to spěje ke konci, Jirka to rozsekne určitě...

58 quick quick | 12. listopadu 2015 v 19:18 | Reagovat

[57]: Na to, že téměř zůstal pod tramvají, se zotavil přímo zázračně, než není superman, tak mu nadělíme byt v Praze - jaká šťastná náhoda! odkázala mu ho babiččina dobrá přítelkyně, která neměla příbuzné. A mohou s Amilah začít strojit stromeček.

[57]:

59 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 19:38 | Reagovat

288 -  Nečekaně milé přijetí Amilah mně překvapilo a ještě víc to, že mne přesvědčovala, abych v Anglii zůstal delší dobu, dokonce navrhovala, že mi zajistí práci , která mi snad bude vyhovovat aspoň pro začátek, než se rozkoukám a když viděla mé váhání, upozornila mne, že podle mého vyprávění zážitků z Prahy a pak Německa, by mne stejně nic dobrého doma nečekalo, takže bude dobré na čas zmizet těm mým kamarádíčkům a později uvidíme, jestli se vrátíme...

60 surpan surpan | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 20:01 | Reagovat

[58]: Byt má dostat za obsolvování 3 cest, které mu kamarádi připravili, pokud to zvládne. žádná náhoda, ale těžce vydřená výhra ze vsázky...

61 quick quick | 12. listopadu 2015 v 20:09 | Reagovat

[60]: To je mi jasné, ale chtěla jsem ho dalších cest ušetřit - na rozdíl od tebe, který ho chce zase někam unést. :-)

62 quick quick | 12. listopadu 2015 v 20:59 | Reagovat

289 - Kdo by oddolal takovému lákání a takovým očím, zkusím to přes léto, trochu si odpočinu a potom se uvidí, práci jsem dostal přímo u zaměstnavatelky Amilah, kosila se tráva, sušilo seno, popojížděl jsem s malými i větším traktůrky , ve volném čase mne Amilah zdokonalovala v jízdě na koni.

63 surpan surpan | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 21:20 | Reagovat

[61]: No už poslední týden dost nestíhám v práci, tak jsem uvažoval, že hrdinu nějak utnu...ale nechtěl jsem kazit radost :-D

64 quick quick | 12. listopadu 2015 v 23:08 | Reagovat

291 - https://www.youtube.com/watch?v=8QJyIbNCZMk

65 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 1:00 | Reagovat

[63]: Jirko, myslím, že jsme ten příběh sice přisladili, ale nakonec to nebylo snad tak špatné, ne? Víš, jaksi si myslím, že těch drastických příběhů kolem je dost a nejen psaných, ale skutečných. Chce to prostě oddech. Tak zase někdy - někde, tvé články budu chodit číst i tak.

66 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 1:08 | Reagovat

[64]: Pěkně jsi to zakončila odkazem na svatební pochod...:o)

67 surpan surpan | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 7:13 | Reagovat

[65]: Já myslím, že se příběh povedl moc dobře. Hlavně máte obě fakt výdrž. 291 vět ve 3 článcích je fakt slušnej výkon.

Díky moc za spolupráci a zase někdy na shledanou. :-)

68 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 9:54 | Reagovat

[67]: Zdravím a to víš, zabejčené ženské. Aspoň jsi poznal, že se jen tak nedáme.:o)

69 surpan surpan | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 10:16 | Reagovat

[68]: To jo no, smekám. :-)

70 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 23:16 | Reagovat

[69]: Stejně mne mrzí, že se nikdo další nepřidal, tolik je tady blogerek, které píší každý den a  sem nic. Přitom kolikrát hledají náměty na články, že? Možná časem...

71 surpan surpan | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 8:04 | Reagovat

[70]: Je to škoda, u otázek pro blogery byl zájem úplně někde jinde.

72 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 12:52 | Reagovat

[71]: Mám takový silný pocit, že není bůhvíjaká nálada na psaní článků. Tím nemyslím jen posmutnělé počasí, rozumíš, viď? Sleduji to i v Kavárně, že se polemizuje kolem  zcela jiných věcí než jindy, jen sem tam  je hozeno běžné téma.

73 surpan surpan | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 13:08 | Reagovat

[72]: Já totiž teď vůbec nestíhám v práci. Všichi před Vánoci nakupují jak diví a já krom prodeje musím stíhat nakupovat a testovat hardware. Nekonečný boj s časem.
Ale třeba na primárním blogu jsem o víkendu přidal asi 10 článků a vydávám teď články v následujícíh dnech typy na dárky, pro muže, ženy, děti a mazlíčky...jsem teď hodně rozjetej z práce a chodím spát v jednu v noci, protože to dřív nejde. Jen tady na tento blog už není čas. Asi později.

74 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 15:43 | Reagovat

[73]:Chápu, ať se ti daří, práce je přednější. Zdravím.

75 surpan surpan | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 15:47 | Reagovat

[74]: No, hlavně důležitější. Hlavně člověk si léta buduje dobré jméno a teď se nedá říct lidem "nemám čas" :-).
Až to bde klidnější, tak třeba v lednu :-D určitě něco vyplodím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama