Zachráněné kotě a osud

19. září 2015 v 11:41 | surpan |  Jen se vykecám
Asi začínám být sentimentální. Nemám moc v oblibě kočky. Když ale potřebují kočky v okolí vodu, neváhám a připravím. Ale nikdy mi nesmí vkročit kočka do domu. Jenže to se málem změnilo kvůli příběhu, který jsem nyní zažil.


Bylo podvečerní úterý a já šel s kámoškou běhat (běh třikrát týdně patří do mého tréningového plánu jak zhubnout). Trasu máme 6 km a polovinu běžíme, půlku chodíme. I tak je to mazec. Jenže někde skoro v půlce se objevilo krásné malé kotě. Přímo před námi. Buď jej někdo vyhodil, nebo se zaběhlo. Ale spíš doufám v to druhé.

Jenže co teď? I když mělo chuť za námi nebo s námi jít, nenechalo se chytit a protože se již stmívalo, museli jsme si pohnout, neboť jak se později ukázalo, běhat v lese ve tmě po lesních cestách je o hubu. Museli jsme tedy běžet dál a kotě běželo s námi. Jenže po půl kilometru se rozhodlo zůstat. Asi za půl hodiny jsme doběhli domů, já příběh sdělil přítelkyni a ta, protože by kočku hrozně chtěla a má kočky moc ráda, byla z toho, že jsme ji tam nechali, docela špatná.

A co teď? Problém je, že kočku fakt nechci a doma už vůbec ne. ale máme na zahradě zahradní domek, kde by mohla přebývat. Rozhodl jsem se tedy, že své antikočičí přesvědčení překonám jak kvůli kotěti, tak kvůli své polovičce. Raději jsem se zeptal, jak dlouho kočka žije, abych měl alespoň tušení, jak dlouhé bude moje trápení kvůli vteřinovému rozhodnutí. Když mi řekla až 15 let, začal se mi potit obličej a asi jsem i zezelenal a chtěl proskočit nějakým sklem. Jenže jsem nemohl to kotě v tom nechat, i kdybychom jej pak někomu dali. Jenže to by asi stejně neprošlo, protože by se jej přítelkyně nezřekla.

Vzali jsme tedy přepravku na domácí potkany, co nám zbyla kdysi z chovu a jeli jsme autem kotě hledat. Ve tmě. Projel jsem to tam křížem krážem a nic. Rozhodli jsme se, že jej budem hledat jindy.

Ve středu nebyl čas a ve čtvrtek jsem šel běhat sám. Trochu jsem doufal, že kotě objevím a zkusím jej vzít. Vyběhl jsem tedy i dřív, abych nešel po tmě. Byl jsem varován, že kočky a koťata, co jsou divoké, mohou na mě přenést nějakou nemoc, ale tohle vypadalo zdravě a doufal jsem, že za mou oběť bych alespoň nemusel nic chytit.

Už jsem byl v místě, kde jsme kotě minule viděli a nikde ani "mňauk". Kolem mě projelo auto a zastavilo asi 100 metrů přede mnou. Vystoupil mladý pár, pán přišel k prvnímu keři, vylezlo kotě, on jej uchopil a vzal jej s přítelkyní do auta. Ani nevíte, jak moc se mi ulevilo, že o to kotě bude postaráno. A hlavně jak moc velká "haluz" nebo chcete-li osud to je, když si pro kotě přijedou na pohled hodní lidi přesně v minutě, kdy běžím kolem? Den má 1440 minut, za týden, co tam určitě bylo, uběhlo 30 240 minut a být to o minutu dřív nebo později, ani bych o tom nevěděl a pořád by mě to štvalo, že jsem nemohl pomoct.

Tomu říkám zatracený "happy end" protože jsem udělal radost doma, když jsem mohl říct, že o kotě je postaráno a zároveň jsem nemusel udělat svou oběť kočičímu bohu, který na mě poslal kočičí pomstu v podobě roztomilého kotěte, kterému nikdo neodolá. Takže díky lidi, zase další ukázka toho, že dobro má pořád obrovskou sílu.


A ještě jedna věc "mimo mísu". Pokud by jste se chtěli trošku realizovat a pomoci hlavnímu hrdinovi v příběhu, nebo naopak mu trochu přitížit, mrkněte na příběh podle čtenářů, kde jednou větou navazující na celý předchozí příběh měníte život hlavního hrdiny a může se zapojit opravdu každý. Podmínkou je jedna věta do komentářů s navazujícím číslem a pokud nikdo 24 hodin nenapíše, hrdina umírá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 19. září 2015 v 12:02 | Reagovat

Jsem ráda, že to takto dopadlo :)

2 surpan surpan | E-mail | Web | 19. září 2015 v 12:08 | Reagovat

[1]: Jn, udělalo mi to fakt radost. Chvíli jsem čekal, jestli si ho fakt vemou a když ho sbalili a odjeli, bylo vyhráno jak pro kotě, tak pro mě. .-)

3 leani leani | E-mail | Web | 19. září 2015 v 13:31 | Reagovat

Taková náhoda :)) super!

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. září 2015 v 13:56 | Reagovat

To věřím, že jsi měl radost, ale pozor! Může se stát, že nebude dlouho trvat a stejně kvůli milé (ten název se mi více líbí) stejně kotě u vás bude. Takových ztroskotanců běhá po světě víc. Myslím to koťátko...

5 surpan surpan | E-mail | Web | 19. září 2015 v 14:04 | Reagovat

[4]: Je mi to bohužel jasné, že to někdy asi přijde. Jen pořád marně doufám, že ne :-D

6 Hanyuu Hanyuu | Web | 19. září 2015 v 14:07 | Reagovat

Kdyby ses náhodou někdy nechal zviklat a povolil kočku v domě, snaž se prosadit aspoň to, aby to byl aspoň kocour... Kočka by tě přivedla do hrobu. :D Mně stačilo něco málo přes tři roky a určitě si ponesu psychické následky po zbytek života. :D Moc kočičáky nemusím (koťátka ještě jo), ale podle toho, co jsem tak vypozorovala u té babiččiny smečky i od sestřiných koček, tak s kocoury se fakt dá přežít mnohem lépe.

Ale je moc hezké slyšet, že se nakonec našel někdo, kdo se o něj postará. A ani nebudeš muset podstoupit žádnou oběť.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. září 2015 v 14:08 | Reagovat

[5]: Nezlob se, ale věz, že kočky jsou náhodou správní tvorové. Líbí se mi u nich, že sice přiběhnmou, kdxž je zavolám, ale klidně odejdou, kdy chtějí a pokud jsou v domácnosti- což u tebe nehrozí, když máš zahradní domek - tak dovedou zahnat chmury z čela. My se třeba hádáme-o blbosti samozřejmě - kočka chodí od jednoho k druhému, dotírá, až buď zapomeneme o co šlo nebo uznáme, že není třeba šokovat domácího mazlíčka  křikem či zvýšeným hlasem.

8 surpan surpan | E-mail | Web | 19. září 2015 v 14:14 | Reagovat

[6]: No pokud bude někdy kočka, do domu nevstoupí. Bude mít domek na zahradě a v nářaďovně. To bych fakt nedal. Ale i pes by byl venku. Nějak se mi nelíbí ta možnost, že bych mě zvíře, které by lítalo venku a pak mi lozilo doma všude. Teď mám rybičky a ty mají vymezené množství vody :-D a když byli potkani, byly v kleci, nebo v náručí a pak zas šup do klece. Ty jsem taky nejdřív nechtěl, ale tam jsem pochopil, že jsou super zvířata. Ale určitě ne volný pohyb po domě. :-)

9 surpan surpan | E-mail | Web | 19. září 2015 v 14:17 | Reagovat

[7]: Já nemám proti kočkám nic závažného, pokud se o ni nebudu muset starat a nebudu muset uklízet nějaký sajrajt, nevidím v tom problém. Ale nedávno jsem přišel do dílny za domem a měl jsem tam od kočky pěkně nasráno. Tohle prostě u mě doma nebude. A vím, že se dají naučit, ale celkově mi nejpřijde vhodné mít doma zvíře na volno, ať je to kočka, pes nebo klidně i slon. :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. září 2015 v 15:17 | Reagovat

[9]: Nikdy neříkej nikdy. Zvíře, jen trochu inteligentní si tě ochočí ani nevíš jak. Můj muž nechtěl moc zvířata v bytě. Měli jsme jen dvakrát kvůli klukům morče, ale po odchodu do důchodu, kdy jsme doma a kluci odešli, jsou ty kočky naší zábavou i povinností. Člověk má dobrý pocit, že ho někdo potřebuje, vítá u dveří (to je výhoda u koček, že jsou čistotné, nedělají loužičky (snad jen ve stresu  se to stává nebo při příp. nemoci) počkají na člověka, ,,pomáhají mu v jakékoliv činnosti koukáním se.
Kocour je mazlivější, ale takový  spíš bodygard - na to jsou výborní plemene Turecká-Van,  dorostou do 8 kg - a fixují se hlavně na jednoho člověka. Kočky- máme evropskou- jsou takové pro oba, ale jak kdy a jsou vlezlejší- budí mne zafuněním do ucha a mňouknutím kolem 7. hodiny ráno skoro pravidelně...ale on je lepší počet 2, pokud nejsou venku, protože jim není smutno a krásně se honí po bytě. Nám to ale nevadí, protože do hrobu si nic nevezmeme a stejně se nábytek po nás vyhodí- polstrovaný určitě nebo nově potáhne .

11 surpan surpan | E-mail | Web | 19. září 2015 v 16:21 | Reagovat

[10]: Já vím, u tšch potkanů to bylo stejné. Nejdřív jsem je nechtěl a pak jsme jich měli v průběhu pár let asi 7.
Ale volně pobíhající zvíře u nás doma nebude. Jedině na zahradě. Za tím si prostě stojím.
Domácí mazlíček je velmi příjemný společník a dokáže pomoct, když se člověk necítí nejlíp. To všechno vím. Ale když není moc času, hodně někam jezdíš, nemáš se kdy starat, je to prostě přítěž.

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. září 2015 v 16:49 | Reagovat

To je jasné, proto jsme neměli kromě těch morčat, které nám pohlídal někdo v kotci pro králíky, když jsme jeli na dovolenou většinou k rodičům muže. To jen nyxní v paneláku se kočičkám můžeme věnovat, ale jen 2 a šlus. Mít domek a zahradu, měli bychom určitě psa.I kočky nakonec.

13 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 19. září 2015 v 17:32 | Reagovat

Moc hezky napsané, je dobře, že to mělo dobrý konec (i když se však musím přiznat, že nad všechnu lásku ke zvířatům, kočky nepatří mezi moje nejoblíbenější xD).

14 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 19. září 2015 v 19:24 | Reagovat

Já kočky také moc nemusím, ale když se na jaře na naší chatě náhodou objeví zatoulané kotě, vždycky mu dáme něco na zub. Když se po týdnu vracíme, většinou už u nás není, asi si najde někoho, kdo mu dá něco dobrého i přes týden.

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. září 2015 v 20:06 | Reagovat

Naši si svoje kočičky krmí venku. Ony ty kočky dovnitř stejně moc nechodí, jsou spíš divoké.
Jen když je trápí nějaké onemocnění, tak přijdou a mamka ví, že potřebují pomoc :-)
Nějaká nečistota a bordel, to u našich nevadí, pořád bydlí tak nějak na chalupě :-)

16 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 20. září 2015 v 9:39 | Reagovat

Taky kočky nemám ráda, ale kotěti neodolám :( Je neuvěřitelný co všechno jsou muži ochotni udělat kvůli ženě :D

17 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 28. září 2015 v 10:51 | Reagovat

Já bych se nebála, kočičí bůh nikdy nespí a jednou se ti nějaké kotě připlete opět do cesty ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama