Jak jsem si vybíral obor?

29. ledna 2015 v 9:10 | surpan |  Jen se vykecám
Když jsem se v pátnácti rozhodoval, čím chci být, Jihlavanka mi byla úplně na prd. Nejen, že jsem v té době kávu nepil, ale měl jsem dávno vybráno. Bylo to zajímavé, protože aniž by někdo v rodině byl stavební projektant, už od čtvrté třídy jsem si kreslil půdorysy domů a v šestce se mi povedlo udělat v obyčejném malování 3D pohled na obří vilu se zahradou.


Proč mě vlastně toto téma zaujalo k napsání článku? Nedávno jsme se dívali na telku s přítelkyní, když nás navštívili mí rodiče. Zrovna tam běžel pořad, kde se ptali malých dětí, čím chtějí být. Holky samozřejmě zpěvačky, herečky nebo modelky. Kluci si také vybírali za své budoucí povolání herectví nebo se chtěli stát lékaři. Ani jeden z nich nechtěl být popelář. Což za mých dob se občas někdo našel, komu přišlo zajímavé plápolat za popojíždějícím vozem nevalného zápachu a točit popelnice na vysypání (pro moc mladé čtenáře, kteří znají jen plastové popelnice s kolečky - dříve byly popelnice plechové ve tvaru válce).

V té chvíli jsem přemýšlel nad tím, čím jsem chtěl být za mlada. Myslel jsem si, že také lékař, ale byl jsem vyveden z omylu a uvědomil jsem si, že ještě někde mám i projekty domů a dokonce zahrad, které jsem již na prvním stupni základní školy čmrkotal na papír tužkou.

Proto se mi těžko chápe, jak někdo na poslední chvíli vybírá střední školu, protože netuší kam půjde. Jakoby neměl zájem o svou budoucnost, když neví, kam jej to táhne.

Po studiích jsem si pár let odpracoval v projekci (dokonce jsem měl tu možnost projektovat jedno z nějvětších obchodních center v republice), naučil se vizualizace staveb a zahrad a udělal jeden architektonický model. Přesto, že mě stavařina baví, kancelářská práce a neustálé čumění do černého podkladu projekčního programu, jsem momentálně víc zaujat jiným oborem, kde je vše poněkud akčnější a každý den je nějaká nová výzva, co musím zvládnout, nebo se naučit. A vo tom to je, vybrat si někdy nemusí nutně znamenat, že to je navždy.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 10:55 | Reagovat

Ten článek se dobře čte. Já chtěla být dětská sestřička, zkoušky na zdravku jsem udělala, ale nevzali mne pro vysoký počet uchazečů. Tak tedy gyml a pak se uvidí. Můj sen byl zamítnut hned na začátku. Chtěla jsem jít do Olomouce studovat aranžerství květin. Jenže rodiče nepřipustili, že bych bydlela na internátě. Měli o mě strach. A po gymlu se uvidělo, že už nikam studovat nechci a byla jsem celý život archovní myš v technickém archivu. Ale ta práce mne bavila,protože já už od útlého dětství ráda prolézala půdy a hrabala se ve strých dokumentech. :-D

2 zuzana koubkova zuzana koubkova | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 11:24 | Reagovat

Já tedy opravdu nevěděla. Šla jsem cestou nejmenšího odporu a dnes si nestěžuju :-) A jinak můj syn (10)
je popelařinou, kontejnery a sběrnými dvory fascinován.

3 Cler Cler | Web | 29. ledna 2015 v 12:10 | Reagovat

Původně jsem chtela jít na elektro-technickou skolu, ale mmamka mi to hned v zárodku zatrhla. Holka přece nepůjde na elektro-technickou! Teď po několika letech se ji to zda jako super obor a lituje, že me poslala na jazykový gympl. Každopádně se mi to pořád libi a zajímá me to, takže se v budoucnosti napojim na tu starou cestu toho co sem chtěla :)

4 AB AB | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 12:49 | Reagovat

Už jako malá jsem lítala s kladívkem a chtěla bejt podkovář. Teď přemýšlím, jestli zahodit 4 roky na gymplu, udělat si učňák a fakt do toho jít.

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 29. ledna 2015 v 12:53 | Reagovat

Čím jsem starší tím víc se mi rozmazává představa, co bych vlastně chtěla dělat. Když to vezmu od prvního stupně, měla jsem přesně jasno, že chci být archeoložkou. Čím mi roky přibývaly tím jsem nad tím pochybovala jaké chci mít vlastně povolání, výběr se rozšířil na několik dalších variant, co ale také s věkem přibývalo byly zájmy. Převládla humanitní větev. Ale stále na ní toho bylo tolik o co jsem se zajímala.
Když jsem si tedy nakonec v patnácti udělala přijímačky na knihovnický obor, nepočítala jsem s tím, že můj zájem o filozofii, sociologii, psychologii, řeči, umění, právo, žurnalistiku, literaturu, ekonomii, historii jen tak opadnou a já se budu celou svou duší oddávat jenom tomu, jak rovnat knížky ve fondu knihovny. Ono na tom asi bude, že vzdělání rozšiřuje obzory a tak mě mé záliby opravdu pohlcují. Mám jistou škálu toho, co bych jednou chtěla v životě dělat a smyčka se okolo profesí pomalu stahuje. Mám tak dva až tři favority a i když nevím, který přesně z nich, jeden bych si z toho moc ráda vybrala. Problém je v tom, že jsem na vážkách který a je mi jasné, že při jedné jasné volbě se nedokážu vzdát toho ostatního. Závidím lidem, kteří v tom mají od dětství jasno, kteří mají zápal pro jednu jedinou věc po celý život :-)

6 M. M. | Web | 30. ledna 2015 v 20:05 | Reagovat

Súhlasím, že veľa ľudí sa po strednej rozhodne ísť študovať úplne iný odbor, aký študovali napr. doteraz. Je to tým, že človek dospieva, ešte sa vyvíja, zisťuje, čo ho baví, a čo naopak nie, spoznáva sám seba...ale keď už si niekto vyberá výšku, tak by už mal byť predsa len rozhodnutý pre isté povolanie, ktoré by chcel robiť. Pretože len tak plávať životom a nemať žiadny cieľ - vyberať si školu len na základe toho, že aby som niekde bol alebo pod. nemá zmysel.
Čo sa týka tvojho odboru - architekt, tiež som nad tým premýšľala, keď som išla na strednú školu, či by nebolo dobré zvoliť stavebnú, pretože ma to bavilo. Bavilo ma zariaďovať interiéry, navrhovať domy, pôdorysy a pod. Ale nemám talent na kreslenie, a rysovanie ma teda nikdy nebavilo. Takže nakoniec som od toho upustila. Vždy som si myslela, že som všestranne nadaná, a musím priznať, že si to myslím doteraz. Ale nakoniec som sa rozhodla pre odbor - ekonomika, pretože som už odmalička stále urádovala a zapisovala, a pečiatkovala a stále pracovala s papiermi. Tak uvidíme, čo z toho bude v budúcnosti, kde sa dopracujem. :-)
Inak, obdivujem ľudí, ktorí sa dajú na lekárstvo, môj žalúdok by to asi ťažko zvládol, a hlavne, chce to lepších lekárov ako sú niektorí dnes. :-)

7 Miloš Miloš | Web | 1. února 2015 v 21:21 | Reagovat

Zajímavé, myslel jsem, že jsi vzděláním informatik. Ale nechci vyzvídat.
Já taky patřím mezi ty, kteří žádnou představu, kam jít, neměli, a to ani před SŠ, ani po ní. Proto každý můj další vzdělávací stupeň se zaměřením dost lišil, ale nakonec jsem to pravé našel.

8 surpan surpan | E-mail | Web | 2. února 2015 v 10:59 | Reagovat

[7]: Nené, jsem informatik samouk.
To je hlavní, dostat se pak tam, kde to člověka naplňuje. Mě projekce baví, návrhy zahrad taky, ale sedět v kanclu u pc nebo zahrady v zimě realizovat...to prostě nějak nešlo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama